Ryby, sex, rock'n'roll a jiné drogy: Maschův deníček

18.8.2009 / Averøya, Norsko

18.8.2009 / Averøya, Norsko

Norsko 2009

Úterý 18.8.2009 Averøya, den třetí

Dneska se mi nedaří vstát. Venku je hezky, ale zmátořím se až po sedmé. Ostatní jsou na tom podobně, Honza odmítá dokonce vstát úplně a tak vyrážíme na makrely bez něj. Jenže po připlutí do zálivu stačíme jedinkrát nahodit a bleskově se přižene příšerná průtrž mračen. Otáčíme rychle domů, ale než dorazíme domů, jsme úplně durch. Sotva se svlékneme a sníme snídani, je tu zase sluníčko, tentokrát už na celý den. Převlečení se vydáváme znovu do zálivu, ale nestojí to za nic. Hejna echolotem nalézáme, ale buď to nejsou makrely, nebo jsou a neberou. Jedeme na oběd a po obědě jdu s tátou na skálu a Honza s Karlem jedou na volné moře. I tady jen paběrkují pár makrel a tak pak kvůli rostoucím vlnám jedou do zálivu, kde si ale už ani neškrtnou.

Jedeme na makrely, za půl hodinky se budeme vracet úplně promočení. Pilkerování na volném moři. S malým člunem nemůžeme dál než 200-300 metrů od břehu. Ale nejsme tu sami, denně tu na hraně zkouší štěstí až deset člunů.

Já na skále nejsem o moc úspěšnější. Zkouším to ve vlnách i v závětří, v hloubce i pod hladinou, na slunci i ve stínu, různé tvary, velikosti a barvy, pomalu, rychle atd. Čekám na příliv, ale stále nic většího než minitresky. Je už po deváté večer, když se konečně obracím k chatě. Karel na mne sice z protějšího břehu píská, že mne převezou, ale já chci zkusit obejít zátoku celou sám. V ústí potoka objevuji haldu naplaveného harampádí a mezi tím i nepoškozený batoh, krabičku s pilkerem, láhev s mořskou poštou a prut s navijákem. Sice mne to stojí nepříjemný pád na kluzkých kamenech, ale věci vysvobozuju z chaluh. Dopis v láhvi je určitě norsky a tak láhev putuje zpět do moře a já obtěžkán úlovkem a nálezy čekám na Honzu, který mě stejně jede přes záliv vyzvednout.

Po večeři čistím nalezený prut – těžký vlačák, který je ve velmi dobrém stavu. Naviják po rozebrání a namazání taky snad bude fungovat. Určitě to nebylo ve vodě dlouho, stejně jako batoh, sotva pár dnů. Ještě přilepím koncové očko na Honzův prut, které jsem ulomil při pádu na kamenech a hurá sprcha a postel.

Pobřežní skály jsou z nádherného kamene. Po dobrém obědě odpočinek na slunečné terase. Pro houby stačí poodejít pár kroků od domu.

« Předchozí den Další den »

Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:

Rano se me snazili vzbudit na ryby. Jelikoz jsem usnul v pul dvanacty (musel jsem doposlechnout jednu detektivku) a jelikoz jsem pred chvilkou slysel bubnovani deste na strechu (spim hned pod ni), zdvorile jsem odmitnul. Nez se hosi nasnidali a vyprdelili, bylo osm. Kdyz jsem schazel dolu, videl jsem odjizdet lod. Jeste neceho zajimavyho jsem si vsimnul. Karel mel ustlanou postel!! Ten kluk musi byt pro manzelku ucineny pozehnani! Vari a stele si. A dela to evidentne rad, neni to nejaky zvyk z vojny, i kdyz na ni byl. Musim mu navrhnout, aby s nama jezdil na nase tydeni parby. Takovy zazemi je k nezaplaceni :) Tesil jsem se, jak se vykoupu, pripravim pruty, v klidu nasnidam....ale zacalo lejt a ani jsem nestihl dojist chleba a uz byli mokry zpatky. Samozrejme bez ulovku, jenom s brekotem, ze jsou promoceny na kost. Pridal jsem tedy svou trosku do mlyna a rekl jsem, ze jsem uplne suchej a spokojenej, ze jsem se rano nikam nehnal :).
Po pul hodine vysvitlo slunicko a svitilo cely den. Zkouseli jsme chytat z lodi, ze brehu, vlacet, pilkrovat, trpitkovat...nic. Ryby byly bud nazrany nebo zrovna nas tyden nejak zchytrely. Zaciname pomalu panikarit, kluci slibujou po smskach rybi hody, takze je na case psat, ze to prestalo brat a snad to brat naopak zacne, aby se vykompenzovaly tri nalhany dny plnych ulovku :). Ja referuju po pravde, takze jsem z obliga. Proste nekdy holt neberou.
Vecer jsme bhrali kanastu. Michal, ktery chytal na spicce volal o lod. Jel jsem ja. Privezl usmudlanyho 45cm dorshe. Tata chtel, aby filetoval Karel, ze je na rade. Ale jelikoz se o nase zaludky Karel stara fakt suprove, vzal jsem to za nej. Dokonce jsem stahl i kuzi a nebyt muchnicek, ktery me tam za tech deset minut neskutecne vozrali pazoury, byl bych na sebe hrdej. Takhle jsem byl na sebe spis litostivej :)
Je jedenact, kazdy den si rikam, ze musim jit spat driv a kazdy den to nevyjde. Zitra musim jist spat driv. Brou.

« Předchozí den Další den »


Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek